Poprvé v životě mě netrápí cestovní horečka. Noc i ráno probíhají v úplném poklidu. Nebýt nefungující navigace, vyjeli bychom přesně o půl deváté. Takto musí L. vytáhnout pájku a odpadlé drátky znovu "nahodit". Po půlhodinovém zdržení jsme na cestě. Bez ranní kávy se mi funguje jen stěží, takže někde za Olomoucí zastavujeme na kofeinový nápoj do termohrníčku pro mě a bagetu pro L. Hned vypadá svět ještě pohodověji.
Výšlap na rozhlednu Háj však rušíme pár minut po jeho začátku. Značku nacházíme jen jednu, pak následuje strmý kopec a stezka leda tak pro srnky a zajíce. Tohle asi značená cesta nebude, jsme bezradní. Kdyby nás nečekala sobotní megatúra, snažíme se asi víc, takto se jenom otočíme, nasedneme do auta a míříme rovnou do Šumperka bez jediného ohlédnutí.
Šumperská radnice je kouzelná. Ihned jí dáváme přednost před vším jiným a rozhodujeme se pro rozhled z věže. Ovšem najít ten správný kostel, kde prodávají vstupenky, to není jenom tak. Přilehlé uličky tak prošmejdíme skoro všechny, nakonec jsme úspěšní. Ochoz je uzoučký, sundáváme batohy, abychom se na něj vůbec vešly. Medviho rozhledy se změní na nábor mladého brigádníka do jeho firmy. No, možná ho za pár let potkáme znovu... Poté následuje mňamózní oběd v bistu J. & J. v podobě vepřového masa pečeného na červeném víně s batátovobramborovým pyré. Expozice čarodějnických procesů je podle mého názoru dost bídná, ani ne po čtvrt hodině jsme venku, já se smíšenými pociti, o čem to vlastně bylo. L. je už uondaný, zamíříme proto do nedaleké kavárny na domácí bezinkovou limonádu, latte a domácí zákusky. Pak ještě rychlý nákup v supermarketu a nabíráme směr Velké Losiny.
První zastávkou jsou papírny, v obchůdku obhlížíme mapy, ruční papír a pro m. kupujeme verzatilku. Na otočku zajíždíme do domečku, kde skládáme nákup do ledničky a míříme k zámku. Máme ještě necelou půlhodinku na návštěvu pralinkárny. Kde ale je? V zámku tedy ne. Ale o několik set metrů dál vlevo od zámku ji konečně zahlédneme. Čokoládový vodopád nás sice navnadí na nějakou tu čokopralinku, ale nakonec si na tácku odnášíme místní zákusky. Rozplývají se přímo na jazyku, přitom za úžasně nízkou cenu - šumperská kavárna se může jít se svými zákusky vedle těchto zahrabat. Medvi u svých dvou zákusků funí, večeři prý dneska už určitě nezvládne. Poté se ještě vracíme zpět do zámeckého parku na malou procházku, a pak už jedeme do našeho propůjčeného domku odpočívat po parádním dni.
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *