Mívám období, kdy nečtu vůbec.
A mívám období, kdy čtu pořád.
Velmi často si připadám ztracená v tom labyrintu všech možných knih, které existují. Ztrácím se. A nevím, po které knize mám sáhnout. Neulehčuje mi ani to, že jsem náročný čtenář. Navíc se nedržím pravidla, že se kniha musí dočíst až do konce. Většinou mám jasno po pár stránkách.
U Vína a čar jsem zvažovala, jestli dočíst, dost dlouho. Příběh mě moc nezaujal, ale nakonec jsem ho teda přelouskala.
Vězeň času mě ze začátku docela nudil, výlety do minulosti byly nezáživné. O to větší překvapení mě čekalo na konci, kde jsem si přečetla několik zajímavých myšlenek.
"Jsem příliš stará, abych nemluvila pravdu."
Hlavní hrdinka v Dopisu mě neskutečně vytáčela, ale nedokázala jsem knihu odložit, protože mě zajímalo, jak to celé skončí. No, chtělo na tom víc zapracovat, ale špatné to úplně není.
Díky mé poslední návštěvě knihovny se má sbírka půjčených knih značně rozšířila a jedno je jasné...
V létě se nudit nebudu!
♪♫♫♪♫
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *