Už je to tak, už nebydlím v domku pod smrkem ale pod vrtulí. A jak pak to?
Náš milovaný smrk a dominanta zahrady, která byla vidět z hooodně velké dálky, totiž uschl. Vzhledem k tomu, že byl docela vysoký a úplně nahoře na zahradě, děsili jsme se každého fouknutí větříku, aby se nezlomil a nezpůsobil malér.
Zasedla rodinná rada a rokovalo se, co s tím? Jelikož máme doma šikovné chlapy, kteří neustále vyrábí nějaké zlepšováky, výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Pak nezbývalo, než se zavřít do dílny a řezat, vrtat, montovat, svářet a já nevím, co všechno. Vyráběla se totiž maxivrtule.
Samozřejmě dílo nebylo hotové za pár dní. Pár měsíců to trvalo. Ne vždy byly ideální podmínky na tvorbu megadíla.
Samotná instalace už hotové vrtule probíhala včera za toho největšího pařáku. Však jsou taky naši montéři řádně červení...
A výsledek - ten stojí za to! Jsem ráda, že smrk neusekli úplně. Přece jen leccos už pamatoval a k zahradě prostě patří.
☼