Křížem krážem dnem i krajem

 

 

 

Chladné ráno netušilo nic o hektičnosti začínajícího dne. 

Od P. nepřišla žádná zpráva, jak mu je.
V srdci bylo ouzko a nebyla nálada na žádné halekání, ač bylo naplánováno daleko dopředu.
S tím se MUSELO něco udělat!
A tak jsme naložili rodinu i Voříška a vyrazilo se směr velkoměsto.
Nemocnice nás zaskočila svou rozlehlostí.
Kde? Kam? Jak?
V mezičase přišla očekávaná zpráva a dramatické scénáře šrotující v hlavě začaly nabírat optimističtější směr.
Pošramocené nervy potřebovaly vzpruhu, a tak jsme zašli do Pusinky...
A hned bylo líp! ♥

 

 

 

Sice se zpožděním, ale se "sluncem v duši" jsme se mohli vrátit k původnímu plánu.

Křižování našimi kraji Kačí malinko rozhodilo:

"Hele, tahle ulice je stejná jako v P."

"Ale my jsme v P."

"?"

Uvaření obědu nakonec nezabralo tolik času, a tak zbyla i nějaká ta chvilka na ufonka, čtverečky i puntíkaté hrnky. 

 

 

 

V Domečku u jabloňového sadu jsme se pomuchlali s t. 

Petanque jsme nenašli (kde jen může být?), a tak jsme se museli spokojit jen s méně akční procházkou. 

Park byl poset pampeliškami a fialkami, které si L. pojala jako Jarečko a zvěčňovala si ho do mobilu.

 

 

 

 

 

 

 

Ve městě se konal jarmark.

Užívali jsme si už-bezstarostné bloumání kolem stánků, sem tam jsme koupili drobnůstku pro radost a těšili si na malou svačinku.

Zašli jsme i za kapříky, leč jejich rybník byl vypuštěn a kapříci se poděli bůhví kam.

Na Stromě jsme se do sytosti vyřádili a vyzkoušeli všemožné lezecké kreace.

A na zpáteční cestě jsme objevili auto novomanželů, kteří svůj jedinečný den trávili v zahradách běháním od keře ke stromu pod taktovkou nespokojeného fotografa.

 

 

Večer probíhal ve znamení horkého čaje.

Zážitků bylo moc a potřebovala jsem si je v klidu zaškatulkovat a uložit. ♥

 ☼