sobota 18. února 2017

Drabblíme dvojsmyslně


Téma: lištička

Blíží se svítání. Obloha na jihu pomalu růžoví. Hvězdy v téže chvíli začínají blednout. Ticho se vytrácí s posledním nočním závanem a příroda ožívá zatím slabými ptačími trylky. Na kraji lesa se cosi pohnulo. Nepatrný záchvěv listů a přesto víme, že se v tamtom křoví něco děje. Chce to trochu cviku, pořádně zaostřit oči a nemrkat. A už spatřím rezavý ocas. Liška. Zřejmě si přivstala, aby si obstarala snídani. Ale co to vidím. Támhle je další. Malinká huňatá lištička, téměř věrná kopie té větší. To liščí mládě neuposlechlo matčin příkaz zůstat v noře a vydalo se na svůj první lov.


Kdo dostal ten nemožný nápad, že chce poličku na knížky nad dveřmi do pokoje? Kdo tam poleze pro ty bichle, když je to tak vysoko? A kdo tam tu poličku přidělá? Samozřejmě že já! Už se s tím morduju dvě hodiny a pořád to ještě není ono. Slezu ze židle, abych se na své dílo podíval. Šmankote, unese to vůbec zátěž? Je to jakési vachrlaté. Už vím, chce to ještě nějakou menší lištičku tady dole. Naštěstí to nebude ani vidět. Jen ten hřebík tam potvora nechce vlézt. Pořádně udeřím do kladiva. A najednou cítím, jak židle pode mnou mizí. Padám.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

* Díky za Vaše milé zastavení na mém blogu. *

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...