Téma: lištička
Blíží se svítání. Obloha na jihu pomalu růžoví. Hvězdy
v téže chvíli začínají blednout. Ticho se vytrácí s posledním nočním
závanem a příroda ožívá zatím slabými ptačími trylky. Na kraji lesa se cosi
pohnulo. Nepatrný záchvěv listů a přesto víme, že se v tamtom křoví něco
děje. Chce to trochu cviku, pořádně zaostřit oči a nemrkat. A už spatřím rezavý
ocas. Liška. Zřejmě si přivstala, aby si obstarala snídani. Ale co to vidím.
Támhle je další. Malinká huňatá lištička, téměř věrná kopie té větší. To liščí
mládě neuposlechlo matčin příkaz zůstat v noře a vydalo se na svůj první lov.
Kdo dostal ten
nemožný nápad, že chce poličku na knížky nad dveřmi do pokoje? Kdo tam poleze
pro ty bichle, když je to tak vysoko? A kdo tam tu poličku přidělá? Samozřejmě
že já! Už se s tím morduju dvě hodiny a pořád to ještě není ono. Slezu ze
židle, abych se na své dílo podíval. Šmankote, unese to vůbec zátěž? Je to
jakési vachrlaté. Už vím, chce to ještě nějakou menší lištičku tady dole.
Naštěstí to nebude ani vidět. Jen ten hřebík tam potvora nechce vlézt. Pořádně
udeřím do kladiva. A najednou cítím, jak židle pode mnou mizí. Padám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *