Večer jsme vyjeli na kopec. Západ slunka. Balíky slámy. Suché traviny. Nikde nikdo. Jen kousek dál pasoucí se krávy...
O pár metrů dál...
Pětidub.
Krásnější než Dub. A to místo okolo!
V průchodu máme nájemníka. Toho samého, kterého dopoledne pozoruju z křesla usazeného na střeše a čiperně štěbetajícího. Doufám, že ještě dlouho nenabere směr Afrika. Bude se mi po něm hodně stýskat.
Ani netušíš, jak jsem ráda, že jsem Tě znovuobjevila, Jitko...
OdpovědětVymazat:o)
OdpovědětVymazat