Sluníčko se během dopoledne prodralo skrz mlhu a obloha je modroučká stejně, jako tomu bývá v parném létě, takže poobědový program byl jasný. Nakoupit jsme byli včera, chlebík jsem upekla ve čtvrtek, JUCHŮ, můžeme jít na tralalajdu.
Až doma na monitoru jsem si všimla, jak je Borovice už zdálky nádherně majestátní. Kráska! Takovou bych na zahradě taky brala...
Na této straně Záhumenní jsme dlouho nebyli, protože bylo mokro a nejsou tu zpevněné cesty. Za Přehradou (musím tomu dát nějaké lepší jméno, které by se uchytilo) se obec pustila do úklidu zarosteného sadu. Neuvěřitelně to tam prokouklo. Předpokládám, že tam budou pást ovečky, jinačí využití mě nenapadá.
Za Ořechem pod Jahodovou loukou jsme našli "jezírko" zmrzlé vody. To je tak něco pro mě. I L. se nechal zlákat ke klouzání a zkoušení tvrdosti ledu. Kapky zmrzlé vody vytvářely krásné obrazce, takovou nádheru nedokáže ani foťák vyfotit. Vydržela bych se tam kochat donekonečna. List na předposlední fotce byl asi nejhezčí.
Co se bot týče, možná se mi to jenom zdá, ale připadá mi, že se konečně trošku roztáhly. Možná jim pomohlo poslední čištění vodou. Podrážku mají měkčí než pohorky, takže chůze v nich v přírodním terénu je bezva, ale pohodlné jako pohorky nejsou.
Stříbrné jezírko je už opět napuštěné. Bagry tam svou práci konečně dokončily. Břeh je zpevněný, přibyla hráz. Doufám, že tam na jaře vysadí nějaké stromky a doplní lavičky, mohlo by to být hezké místo na posezení...
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *